Ryšánkův mlýn
Ryšánkův mlýn tvoří soubor dvou architektonicky i historicky odlišných budov, které návrh propojuje do jednoho funkčního a prostorově soudržného celku.
Uliční dům z konce 19. století prošel citlivou obnovou zaměřenou na rehabilitaci jeho původního historizujícího výrazu, zatímco dvorní průmyslová budova ze 60. let 20. století byla očištěna od dodatečných zásahů a upravena s důrazem na její konstrukční jednoduchost a industriální charakter. Součástí projektu je také proměna průchodu a vnitřního dvora, který se z původně utilitárního prostoru mění na klidnější pobytové zázemí se zelení a předzahrádkami.
Návrh tak pracuje s kontrastem dvou různých stavebních vrstev, jejichž rozdílnost neskrývá, ale využívá jako základ nové identity celého areálu.
| Autorský tým |
Martin Krupauer |
|---|
Obnova historického uličního domu
Dům orientovaný do hlavní ulice si zachovává charakter historizující městské architektury konce 19. století. Rekonstrukce se soustředila na odstranění pozdějších nánosů a obnovu původního výrazu fasády prostřednictvím štukových omítek, říms a dalších dekorativních prvků.
Cílem nebyla nová interpretace historické stavby, ale citlivé navrácení její architektonické čitelnosti a proporcí.
Průmyslová vrstva dvora
Fasády objektů jsou řešeny bílou kontaktní tenkovrstvou omítkou. Dřevěná okna jsou opatřena bílou lazurou.
Proměna vnitrobloku
Důležitou součástí projektu je také nové pojetí průchodu a nádvoří. Původně převážně utilitární prostor sloužící parkování se proměňuje v klidnější vnitroblok s předzahrádkami a zelení. Nové uspořádání podporuje pobytový charakter dvora a vytváří přirozený přechod mezi historickým uličním domem a industriální budovou v jeho zázemí.
