Přístavba Slezskoostravské radnice

Hlavním kompozičním principem se stalo zrcadlení historické radnice. Její základní objem a silueta jsou promítnuty do nové hmoty, avšak bez přebírání historického ornamentu. Výsledkem není kopie, ale abstrahovaný otisk původní budovy – její puristická sestra. Návrh tak pracuje s podobností, která je zřetelná v proporcích a celkové hmotové skladbě, ale současně ponechává nové části vlastní časovou a materiálovou identitu.

Návrh přístavby Slezskoostravské radnice se nesnaží být ani neviditelný, ani demonstrativně odlišný. Vytváří rozpoznatelnou současnou vrstvu, jejíž legitimita vyrůstá z přímého vztahu k existující budově. Zrcadlení zde proto není pouze formálním gestem. Představuje způsob, jak zachovat kontinuitu významu instituce a současně přiznat, že její dnešní podoba vzniká v jiné době, za jiných společenských, technologických a provozních podmínek.

Historická radnice není uzavřeným artefaktem, k němuž lze přistupovat pouze prostřednictvím ochrany jeho neměnnosti. Je živou veřejnou institucí, která se musí proměňovat, aby mohla nadále plnit svou roli.

Koncept jsme obrazně formulovali jako hudební skladbu o třech slokách. Každá z nich představuje odlišnou časovou vrstvu, všechny však společně vytvářejí jeden celek.

První slokou je historická radnice – vrstva minulosti, řemeslnosti a reprezentativnosti. Její architektura je spojena s dobovou schopností veřejné stavby formulovat identitu obce prostřednictvím pevné kompozice, materiálové trvanlivosti a detailu. Nová dostavba tuto vrstvu nepřepisuje ani relativizuje; přijímá ji jako výchozí tón celé kompozice.

Druhá sloka představuje současnost. Vzniká v podobě zrcadlené hmoty, která přebírá základní proporce historické budovy, ale očišťuje je od dekorativních prvků. Její výraz je racionální, klidný a přesný. Právě zde se nejvýrazněji uplatňuje princip volné repliky: podobnost není vytvářena reprodukcí detailu, nýbrž zachováním vztahů mezi objemem, siluetou a měřítkem.

Třetí sloka směřuje k budoucnosti. Je lehčí, abstraktnější a proměnlivější. Její charakter vytváří zejména skleněný plášť z copilitového skla, který nerozpouští stavbu do úplné průhlednosti, ale pracuje s rozptýleným světlem, odrazem a proměnou výrazu v průběhu dne. Materiál umožňuje, aby se nová část jevila střídavě jako pevný objem, světelný filtr nebo téměř dematerializovaná vrstva.

Použití skla má v návrhu více významových rovin. Z provozního a architektonického hlediska přináší do hlubší dispozice přirozené světlo a odlehčuje velký objem administrativní budovy. Současně vytváří zřetelný rozdíl mezi hmotnou, ornamentální a řemeslně artikulovanou historickou stavbou a soudobou dostavbou založenou na přesnosti, světle a proměnlivosti.

Transparentnost zde však není pouze materiálovou vlastností fasády. Je také metaforou způsobu, jakým má veřejná správa působit vůči občanům. Radnice není běžnou administrativní budovou. Je fyzickou reprezentací vztahu mezi samosprávou a společenstvím, kterému slouží. Otevřenost nové části proto nespočívá v úplném vizuálním odhalení pracovních prostorů, ale v celkovém dojmu přístupné instituce, jejíž soudobý výraz odpovídá principům demokratické a srozumitelné správy.

Tento význam podporuje také způsob propojení obou částí. Historická budova a dostavba jsou spojeny můstkem a převýšeným vstupním foyer. Spojovací prostor není navržen jako technická chodba mezi dvěma autonomními objekty, ale jako rozhraní, v němž lze současně vnímat historickou i novou architekturu. Právě v tomto místě se dialog starého a nového stává bezprostřední prostorovou zkušeností návštěvníka.

Zeleň je navržena jako plnohodnotná součást architektury a vytváří soustavu vzájemně propojených krajin s odlišnými charaktery. Střešní krajina čerpá inspiraci z otevřené české krajiny s travinami, borovicemi a kamennými prvky připomínajícími skalní výchozy.

Jednotlivé vrstvy zeleně nevznikají jako izolované prvky, ale jako součást jednoho krajinářského konceptu, který budově dodává vlastní identitu a přináší do hustě zastavěného centra města rozmanité přírodní prostředí.