Muzeum Pohang

Soutěžní návrh muzea v jihokorejském Pohangu vychází z charakteru zalesněného horského svahu nad zálivem Yeongil a propojuje architekturu s okolní krajinou.
Čtyři vzájemně pootočené hmoty sledují vrstevnice terénu a vytvářejí terasovitou strukturu, jejíž zelené střechy plynule navazují na okolní svahy. Masivní objemy s perforovaným betonovým pláštěm doplňují bronzové a měděné detaily odkazující na hutnické dědictví regionu. Vodní kaskády propojují jednotlivé úrovně stavby s veřejným prostorem a krajinou.
V interiéru se architektonický koncept promítá do centrálního atria, práce s přirozeným světlem i materiálového řešení kombinujícího pohledový beton, perforované kovové podhledy a leštěné podlahy se skleněnými fragmenty.
Výsledkem je muzeum, jehož architektura, interiér a krajinářské řešení tvoří jeden propojený celek.
| Investor | Město Pohang |
|---|---|
| Autorský tým | Martin Krupauer Pavel Kvintus Martin Sedmák Anna Vršková Mikuláš Ott Glib Khmelnytskyi Lucie Formanová Patrik Suchý |
| Spolupráce | Jaehyeok Choi |
| Krajinářský tým | Anna Salingerová Barbora Brabcová |
| Grafika | Lucie Horáková |
| Vizualizace | Monolot, A8000 |










Architektura jako součást krajiny
Naším cílem bylo navrhnout muzeum, které nebude okolní krajině dominovat, ale přirozeně do ní zapadne. Inspiraci jsme hledali v charakteru samotného místa – v horských pramenech stékajících po svazích k moři, ve světle pronikajícím korunami stromů, v hutnické tradici Pohangu i v místních legendách předávaných po generace.
Zalesněný horský svah nad zálivem Yeongil představuje zásadní hodnotu území. Budovu jsme proto citlivě zasadili do terénu tak, aby respektovala jeho přirozený sklon a nenarušovala siluetu horského horizontu. Čtyři vzájemně pootočené hmoty kopírují vrstevnice svahu a postupně se rozevírají jako vějíř. Jejich terasovité uspořádání umožňuje přirozené propojení architektury s okolní krajinou.
Převážně plné fasády zdůrazňují pevnost a stabilitu stavby. Jejich výraz zjemňuje struktura perforovaných betonových tvárnic, které propouštějí do interiéru rozptýlené denní světlo a vytvářejí proměnlivou hru světla a stínu. Masivní hmota tak získává lehkost a její charakter se mění v závislosti na denní době a světelných podmínkách.
Významným motivem návrhu je voda, která symbolicky propojuje horskou krajinu s mořem. Kovové žlaby vedou vodu napříč budovou a vytvářejí kaskády připomínající horské potoky. Bronzové a měděné prvky zároveň odkazují na hutnické dědictví Pohangu a historickou tradici zpracování kovů.v










Krajina, která pokračuje architekturou
Muzeum není koncipováno jako samostatný objekt, ale jako součást širšího krajinářského řešení. Zelené střešní terasy plynule navazují na okolní svahy a rozšiřují veřejně přístupný prostor o nové pobytové plochy a vyhlídky.
Jednotlivé úrovně propojuje souvislá vodní linie, která postupně vytváří kaskády a pokračuje až na vstupní náměstí. Voda se tak stává nejen výrazným architektonickým prvkem, ale přispívá také k příjemnému mikroklimatu.
Součástí návrhu je přírodně pojatý park se sítí pěších stezek, vyhlídkových míst a pavilonů. Krajinářské řešení usiluje o zachování maximálního počtu hodnotných stromů a doplnění vegetace s ohledem na místní přírodní podmínky. Návštěvníci mohou postupně procházet horským svahem a objevovat výhledy na záliv Yeongil, moře i město Pohang.
Významnou roli v krajinářském konceptu hraje také místní mytologie. Legenda o milencích Yeonorang a Seonyeo, spojená se symbolikou Slunce a Měsíce, inspirovala návrh dvou pavilonů umístěných podél horského hřebene. Pavilony Slunce a Měsíce vytvářejí zastavení na vyhlídkové stezce a propojují architekturu s kulturní tradicí regionu.
Měsíční pavilon zároveň odkazuje na korejský svátek Jeongwol Daeboreum, během kterého se slaví první úplněk lunárního roku. Jeho součástí je prostor pro oheň, který se zde může během tradičních oslav symbolicky rozhořet.












Interiér jako pokračování příběhu
Principy, které formují vnější podobu muzea, se promítají také do jeho interiéru. Ústředním prostorem je vertikální atrium, které odhaluje vějířovitou geometrii stavby, propojuje jednotlivá podlaží a přivádí do budovy přirozené světlo.
Materialita interiéru navazuje na architektonický výraz fasády. Vstupní prostory a kavárna pracují s perforovanými betonovými tvárnicemi, zatímco ve výstavních sálech převládá střídmý pohledový beton, který vytváří neutrální pozadí pro vystavované exponáty.
Kovové kazetové podhledy v teplých odstínech svým jemným perforovaným vzorem odkazují na strukturu fasády. Do leštěné betonové podlahy jsou zapuštěny drobné skleněné fragmenty, které vyznačují hlavní výstavní trasu. Jejich množství a barevnost se postupně proměňují a symbolicky připomínají horský potok, který na své cestě k moři nabírá na síle.
Světlo, materiály a pohyb návštěvníků tak společně utvářejí prostorový zážitek. Interiér není pouze prostředím pro vystavování exponátů, ale stává se součástí vyprávění o historii, tradicích a krajině Pohangu.
Muzeum tak přesahuje hranice samotné budovy. Prostřednictvím architektury, vody, světla a krajiny propojuje přírodní i kulturní dědictví místa s jeho současností a budoucností.




























