Pavilon Z

K rekonstrukci ikonické stavby ze 70. let jsme přistoupili s myšlenkou šlechtění bonsaje. Podobně jako se u rostliny pečlivě odstraňují přebytečné listy pro dosažení nového vzdušného výrazu, i my jsme pavilon zbavili všech nahodilých dobových nánosů a příček. Odhalili jsme původní ocelový skelet, který jsme nově povýšili na hlavní výtvarný i konstrukční princip interiéru. Místo kdysi uzavřeného objektu, který ožíval sotva pár dní v roce, jsme navrátili budově její čistou geometrii a celoroční společenský smysl.

Architektonický koncept vnitřního prostoru je založen na maximální variabilitě a práci se světlem. Hlavní sál rozdělujeme na pevnou obslužnou část a velkorysý volný prostor s flexibilním systémem závěsů. Po jejich rozhrnutí vniká okolní zeleň výstaviště skrze copilitové stěny přímo do sálu, při jejich zatažení naopak vzniká dokonalý blackbox pro divadlo či koncerte. Zelenkavé profilované sklo navíc vnáší do interiéru měkké, snové světlo, které vytváří intimní a příjemnou atmosféru.

V materiálovém řešení sázíme na střídmou černobílou paletu a odolné povrchy. Podlahu tvoří leštěný beton známý z průmyslových hal, který bez problému unese těžkou zemědělskou techniku, ale zároveň působí elegantně při plesech a koncertech. Veškeré moderní technologie, vzduchotechniku i chlazení přiznaně usazujeme do samostatné technologické věže s prosklenou spárou. Horní patro doplňují variabilní konferenční sály prosvětlené novým střešním světlíkem s bazilikálním osvětlením.

Z exteriéru stavba působí čistě, sjednoceně a minimalisticky. Spodní dvě podlaží jsou zahalena do polopropustné copilitové stěny, která vytváří jemnou hru světla a stínů. Na tuto subtilní a vzdušnou podnož je osazena zdánlivě masivní hmota střechy, jíž jsme však vdechli lehkost čistě bílým nátěrem. Pavilon tak v dálkových pohledech funguje jako sjednocený architektonický šperk zasazený do zeleně českobudějovického výstaviště.