Inspirací pro návrh rekonstrukce Chebského mostu bylo jeho původní využití. Historicky most vytvářel plynulé propojení dvou břehů, které bylo určeno především pro pěší komunikaci. Most zabezpečoval volný průtok obyvatel z jedné části města do druhé a tím Karlovy Vary spojoval. S nárůstem automobilové dopravy, která se na mostu stala dominantní, došlo k oddělení energií města. Tento návrh si klade za cíl tyto energie znovu propojit rozšířením mostu a upřednostněním pěší a cyklo dopravy. Dojde tak opět k propojení obou částí města a také zatraktivnění lukrativních pozemků na břehu řeky. Navíc budoucím plánovaným využitím mostu ke komunitním akcí a propojením s náplavkami dojde k vytvoření těžiště veřejného zájmu.

Jako nejdůležitější hodnoty stávající mostu vnímají architekti jeho historickou hodnotu, genia loci a význam pro obyvatele, kteří jsou s mostem sžití a most pro ně tvoří důležitý orientační bod i prvek města. Nejde tedy pouze o historickou hodnotu, ale i tu osobní. 

Nutnost rozšíření mostu tak neřeší přístavbou, která zastíní jednu fasádu mostu, ani nadstavbou, která by svou šíří upozadila obě fasády a popřela logiku jeho tektoniky. Vrchní nedostačující a nehodnotnou mostovku navrhují sundat a novou tvaroslovím přiblížit k původnímu mostu z 19. století. Zásah do mostu je zde tak proveden dostavbou „zevnitř“. Most si i přes jeho rozšíření ponechá své hodnoty, které jsou vnímány jako nejdůležitější pro obyvatele města. 

Novodobý zásah bude zřetelný pouze při bližších pohledech, kdy je mostu přidána nenápadná architektonická hodnota v podobě eliptických výřezů v pylonech nové konstrukce. Ty vytvářejí nevšední průhled skrz konstrukci celého mostu, v dálkových pohledech jako by most nikdy žádnou rekonstrukcí neprošel.