Dům se nachází na exponovaném nárožním místě v centru hlavního města, na jedné z nejprestižnějších městských tříd. Původní způsob využití domu této poloze neodpovídal, a tak se přistoupilo k jeho rekonstrukci a dostavbě nové budovy uvnitř bloku.
Celé uvažování o kompozici vycházelo ze vztahů okolních hmot, které celý prostor vertikalizují svými světlíky a štítovými stěnami – jinak méněcennými „zády“ domu. Je zajímavé, jak tato „záda“ mohou dnes vytvářet velmi příjemné a romantické vnitrobloky, které svým klidným a tichým světem uprostřed šíleného ruchu velkoměsta stále více přitahují život. Dům je předmět, který musí snést plnohodnotné nazírání ze všech stran a to i ze středu země. Bagatelizování problému – zvláště u uličních vestaveb – na problém fasád, je příliš slaboduché a vytváří představu architekta – fasádníka.
Jsme děti dneška, jezdíme auty a létáme letadly, máme rádi poezii, literaturu. Vážíme si moudrosti starců, vztahujeme k nim své ruce. Oni nám to oplácejí svým klidem, moudrostí, rozvahou, jistotou. Tento vztah jsme hledali, když jsme odpovídali na první otázku: jak a proč. Proto novostavba vnitrobloku – dítě. Proto pečlivá rekonstrukce starce. Pro nás je to vztah dítěte a starce, rozmařilosti a moudra.