Nový objekt propojující českobudějovické autobusového nádraží s nákupním centrem do jediného funkčního celku, s nástupišti na střeše a zároveň přímým napojením podchodem na vlakové nádraží. Urbanismus blokového charakteru vyžadoval scelení porušené struktury místa, parcely v okolí byly zastavovány postupně a jsou odrazem různých stylů. Navazující průmyslová zóna nemá již tak jasnou urbanistickou koncepci. Architektura je určena monoblokem a tvořena vylehčenými prvky na těžké základně. Synergie dopravy integruje pěší provoz, automobily, autobusy, vlaky i spojení z letiště.
Z pohledu architektury se jedná o spojení dvou hlavních funkcí – dopravní a obchodní. Hlavní pěší komunikace jsou umístěny uvnitř budovy, vnějšek je vymezen autobusové dopravě, zásobování, vjezdům do podzemního parkování a únikovým požárním koridorům. Jedná se o složitý organismus s bezprostředním napojením na místní dopravní systém včetně městské hromadné dopravy. Je pravděpodobné, že se dům stane jasně definovaným organismem města a je možné jej chápat jako městotvorný prvek na rozhraní vnitřního města a periferie.